JO Xantipo o těch maličkostech to právě je a o naprosté ztrátě soukromí. U nás to bylo ještě o tom,že babička špatně slyšela,takže jsme třeba s manželem o něčem mluvili spolu a ona nám vynadala,že mluvíme schválně potichu (mluvili jsme normálně) a nebo,že jsme řekli něco o ní,což vůbec nebyla pravda. Prakticky všechno se podřídilo jí a pořád to bylo málo. Mezi námi byl ob generační rozdíl. Já třeba vytáhla žehlení a ona si otočila židli,aby na mě líp viděla a po celou dobu co jsem žehlila na mě koukala jako na TV. Já už jsem pak byla fakt zralá na bohnice,ale nebylo vyhnutí,takže jsem musela zatnout zuby a vydržet to. Manžel to tehdy moc neřešil,protože ráno odešel z domova políbil maximálně babičku na čelo a vracel se večer nebo v noci,ale,když babička začala sekýrovat i jeho a viděl,co babička dokáže najednou to bylo jinak. Navíc problém s hygienou,inkontinencí atd. Fakt strašný. Po téhle zkušenosti bych právě strašně moc chtěla mít jednou možnosti si o svém konci rozhodnout sama a nezůstat dětem na krku. Jenomže by to nějak chtělo ošetřit i ten problém s tím,když propásneš tu správnou dobu,kdy ti to ještě myslí,protože pak už je ti to jedno.