Jeno, asi tak nějak. Svého muže považuji za soběstačnou osobu, která se umí postarat o své děti (ovšem moje matka si myslí cosi úplně jiného) a nedělá mi problém mu děti svěřit na jakkoli dlouho bez jakýchkoli příprav. Starání se o domácnost mu taky neni cizí, jen prostě má to vnímání reálného světa trochu víc posunuté a spoustu věcí přehlíží, nebo je vůbec neregistruje. A to né, že by to chtěl záměrně nechat na mě, ale prostě to "nevidí". Asi selektivní slepota, nebo nevím. Když mu řeknu, jeslti by mi s něčím nepomohl, nebo něco neudělal, tak je na něm vidět, že se najednou fakt rozhlédne, zostří vnímání okolí a najednou vidí i to, co já ne.