Kayale,
jestli tě trochu uklidním, myslím, že se to v ČR začíná obracet k lepšímu. U nás ve školce je zhruba třetina jmen ve třídě cizích nebo neobvyklých. Nikoho to ani v nejmenším neudivuje. I já mám syna s neobvyklým jménem, kdybych měla dceru, byla by to Naira (jak už tu někdo to jméno i zmiňoval). Na prvním místě u mě byla krása a znělost jména, četnost samozřejmě taky hrála roli, ale rozhodně nebyla na prvním místě a za každou cenu. Já bych se třeba 100x raději jmenovala Ahaya než jak se jmenuju ve skutečnosti - a to jsem v podstatě introvert. Jak níže už psala Monty, mně bylo všude říkáno příjmením anebo ještě hůř - vymýšlením nejrůznějších příšerných přezdívek, protože vždycky bylo nejméně 5 stejných jmen ve třídě, v jakémkoliv kolektivu, kam jsem přišla (na střední dokonce 8! z 26). Kolegyně se zase ve své době jmenovala neobvykle - Denisa, a ta by dala cokoliv za běžné jméno. Takže stejně nikdy nevíš, jak dítě své jméno přijme. Osobně ti fandím, protože bez lidí jako Ty se ta tolerance nikam nepohne.