Také jsem měla už v dětství vybraná jména... Člověk míní, život mění... První dceru jsem chtěla Emmu, ale chvilku před porodem jsme vybrali Lindu.. Když jsem jí držela v náručí, tak mi přišlo, že se k ní to jméno nehodí... U syna jsme vybírali na porodním sále..., tedy, já chtěla Viléma, manžel Roberta, a tak když se narodil, tak v porodní euforii jsme se zeptali personálu a vyhrál Robert. Souhlasila jsem, jen když mu budu říkat Bertík, dokud si nevybere sám, jak mu máme říkat...
Ve finále je to stejně jedno, hlavně když se to jméno říká s láskou...