Moc díky za podporu a přání ať už nemusíme- je to mé největší přání ze všeho, protože si nedovedu představit jít znova.
Posadit se v žádném případě nemůžou- to je v podstatě to nejdůležitě. Říkali, že si nesmí v žádném případě sednout a otočit na bok protože se ta cévka v pinďourku nesmí ohybat, pokud se ohne potrhají se stehy a je to ..... v háji! Ani já jsem to takové jaké to bylo nečekala! Smí více méně jen ležet na zádech a čekat až do konce. Říkali, že když se smíří s přivázáním, můžou se ručičky na chvíli odvázat aby si mohli hrát, ale to bych doporučila až v posledních dvou dnech, protože jak jsme zkusili odvázat tak začal opět po přivázání vyvádět, že chce odvázat...takže zbytečné trápení. No a ke konci to zase svědělo, takže když jsme odvázali měl největší zájem si sahat tam dolu a to bylo nebezpečné, takže jsme to prostě museli vydržet. Malý byl spocený- celou dobu ležel nahý protože se nejbezpečněji cítil přikrytý až po krk. Sestřičky říkali, že to tak dělají všichni, že mají pocit, že jim nikdo nemůže nic dělat. :-( :-(