Druhé dítě jsem chtěla porodit v této nemocnici. Mám však otřesný zážitek. Ačkoliv jsem měla ultrazvuků víc než dost (dlouho jsem špinila), nikdo neodhalil vrozenou vadu mého dítěte! Až v 31.tt. Nešlo již nic dělat. Nikdo si nedovede představit, jak tíživé pro mne byly podlední 2 měsíce těhotenství a prví měsíc života mého dítěte, které se narodilo v Hradci Králové (mimochodem já tam byla maximálně spokojena, super vybavení a personál skvělý. Starší sestry jako mámy a mladší jako kamarádky). Můj syn je po náročé operaci a ještě jedna ho čeká. Nechci tady rozebírat o co se jednalo, ale šokovalo by to každou z vás. Hlavou kroutili jak lékaři v Hrdce i v Praze v Motole, jak je možné. že to nikdo nepoznal dříve. Slyšela jsem i dost nevybíravá slova, která nelze citovat. To jen ve stručnosti, špatně se mi o tom píše. Poznamenalo to celou širokou rodinu a psychiku všech. Nemluvě o náročnosti operace. Jen mohu odhadovat, že péče o mého syna šla do statisíců až milionu. Tak totiž hospodaří naše zdravotnictví. Pak se divme, že na potřebné přístroje nejsou peníze. A další věcí je t. že v naší republice je porodnost na jednu ženu 1,17 dítěte. Být můj druhý syn mým prvním dítětem, druhé rozhodně mít nebudu. Nejkrásnější období pro život ženy se stalo mou noční můrou.