Já jsem se k nějakému duchovnu dostala téměř okamžitě po sametové revoluci, to mi bylo 14, byla jsem v prváku a byla jsem v té době člověk, který si zakázal všechny emoce. Začala jsem se tím zabývat, nejdřív jen tak podle časopisů, a zjistila jsem, že mi to strašně dobře funguje, všechno. Zajímala mně hodně numerologie, grafologie, trochu karty, tam mi trochu vadilo, že každá knížka nebo článek říkali něco jiného, kyvadlo jsem zkoušela, to mi moc nešlo nebo nedokázala jsem to moc interpretovat. Po střední škole (asi rok 1996) přišla máma právě se Silvovou metodou kontroly mysli. Ono se to tváří jako vědecká metoda, která pomůže člověku rozšířit kapacitu mozku a vědění. Protože je vědecky dokázáno, že člověk používá mozek jen z malé části. Potřebovala jsem se lépe učit. Vždy jsem měla bezvadnou krátkodobou paměť, ale nikdy mi v hlavě nic moc nezůstalo. Takže jsme to absolvovaly s mamkou. Bylo to super. Všechno mi strašně krásně fungovalo. Rychle jsem se naučila vstupovat do hladiny Alfa, stačilo mi zavřít oči a byla jsem tam. Fakt to krásně šlo, ale já jsem začala mít pocit, že v tom nejsem jen já a můj rozšířený mozek, ale že za tím je někdo nebo něco, co jsem hmatatelně cítila, vnímala, ale nevěděla jsem o tom nic. Když jsem tohle říkala mamce, tak ta se na mně hrozně rozkřikla, co si to namlouvám, že to jsou moje schopnosti a nic jiného, ale mně to bylo jasný, že to není pravda. Pak jsem se na dálku snažila uzdravit kolegu z infarktu a dopadla jsem tak, že jsem si ho udělala, asi jsem si ho na sebe stáhla, bylo mi 20 a bylo to dobrý. Pak už jsem se bála. Nicméně jsem ještě jednou ten kurz zopakovala, to už sama. Máma nechtěla. Když jsem odtamtud odcházela, tak jsem se snažila začít komunikovat s tím někým v pozadí a zeptala jsem se úplně nevinně, proč je mi tak špatně v Praze, Když ji tak miluju, proč mám pořád alergie, proč mi bere energii a tak a v tu ránu jsem zažila horor trip, kdy jsem měla pocit, že se na mně valí obrovský strach a nedokázala jsem určit, jestli je to ze mně nebo zvenku, bylo to hrozný, málem jsem spáchala sebevraždu. Byly to konkrétní situace, hodně to souviselo s druhou světovou válkou, obrovský balík pocitů, negativních, strach, nenávist, vůbec jsem si s tím nevěděla rady. Byla jsem na cestě do svého bytu, ale věděla jsem, že jestli tam půjdu, tak to nepřežiju, takže jsem se sebrala a odjela jsem k našim, tam jsem se trochu uklidnila, ale ten strach se pak změnil v deprese, bylo to fakt hodně hnusný. Okamžitě jsem přestala Silvovku používat, vyhodila jsem knihy, certifikát, začla jsem se čemukoliv okultnímu vyhýbat. O pár měsíců později jsem pak uvěřila v Boha, který mi vrátil klid, ale deprese mám pořád, i když už ne tak silné. Postupem času věřím, že jsem se setkala s nějakým hodně hnusným démonem, který mně chtěl zničit, skoro se mu to povedlo. Toho démona si člověk do sebe pozve v rámci toho semináře, když si udělá laboratoř a pozve si do něj pomocníka, vlastně mu dá dovolení, aby v něm byl a ovlivňoval ho. Později ho ze mně museli vyhnat a nebylo to jednoduchý. Dodnes si dávám hodně bacha, čemu se věnuju, protože to fakt byla lekce. Máma dělá Silvovku a další věci pořád, absolvování nás hodně sblížilo, před tím jsme neměly nic společného a ta moje zkušenost nás zase rozdělila. Hodně se o ní bojím. Fakt si dejte pozor, co děláte a na co se ptáte. Doufám, že je to trochu srozumitelné, tady se pohybujeme v situaci, kde není nic vidět, dá se to jen cítit emocemi a to se hrozně špatně interpretuje.