Izabelo, nevím, jestli tě tahle diskuse někam posune, mně trochu pomohlo to, že ve stejné situaci nejsem sama a mohla jsem se tzv. "vykecat". Ale řeším si to v sobě už dost dlouho, konzultuju s kamarády, odborníky, tady na rodince, dokonce i s kolegy v práci, ale stejně se mi ty moje vnitřní beznaděje pořád vracejí, obzvlášť, když vidím, že snaha je pořád jen na mojí straně a manžel se jen "veze".
Cítím, že vnitřně už jsem velice blízko rozhodnutí, ale nevím, jestli dokážu vzhledem ke všem okolnostem (dětem, svojí víře, minulosti...) to rozhodnutí vůbec někdy uskutečnit. Držím palce a drž se! M.