Jsem podle dr. Matějčka typ 3, manželka typ 1, vezmeme-li to schematicky. Protože jsme ani jeden nehodlali ze svého stylu ustoupit, žena se odstěhovala a podala žádost o rozvod. Dceru jsem neměl na víkend více než rok, pouze si ji během týdne stačím vyzvednout jednou ze školky, proti tomu nemůže nikdo učinit naštěstí žádná opatření. Soud ještě nerozhodl, ale odmítl i určit předběžné opatření. Soud je mimochodem kauza sama pro sebe, která mi do detailů vybavuje televizní seriál "Na lavici obžalovaných justice". I tak odmítám být skeptický a myslím si, že vše se začne objektivně řešit
u odvolacího/-ch soudu/-ů. Dětská psycholožka, ke které žena chodila na konzultace, mi řekla, že výchovné cíle a metody mám "skvělé", ale vzhledem k tomu, že změna prostředí, ke které dochází byť i 1krát týdně tím, že si dceru vezmu na 3 hodiny domů, na ni má tak negativní vliv, že bych na ni měl "na čas" zapomenout. Z toho je evidentní, že mi ji žena odmítá na její popud. Přitom ani žena, ani psycholožka nezpochybňují, že má ke mně dcera "vřelý" vztah. Je pro dítě horší ta občasná změna, nebo "odpírání" otce ?