Na Vinohradech jsem ležela víc než měsíc na oddělení rizikového těhotenství. Ambulance vypadá dobře, lůžková část je příšerná.

Něco o zařízení:
Zbyla na mne poslední postel na sedmilůžkovém pokoji (mimochodem mezi postelemi byly tak 60 cm uličky). Soukromí žádné. Televizi a lampičku k posteli mi manžel přivezl z domova. Místo do lednice jsme ovoce dávali mezi okna, (nechápu, co dělají v létě…). Každý čtvrtek večer jsme ho musely schovat, protože v pátek je velká vizita. Záchody (celkem 3 na 22 lůžek, ?nadstandardní pokoje mají prý vlastní?) jsou příšerné, občas není toaletní papír (klíč má jen staniční sestra a ta večer a o víkendu nepracuje). Ve sprchách (ty jsou rovněž jen 3) je tmavá dlažba i obklady, aby bylo vidět co nejméně špíny. O bidetech si nechte jen zdát. Vložky dostanete jen, když si je vyškemráte u sestřičky, máte mít vlastní (musí se přece šetřit…), pokud chcete čistou košili, je to většinou problém, je jich málo.

Něco o přístupu:
Doktoři na mne neměli celou tu dobu ani chvilku čas. Nebyla jsem ničí pacientkou z privátní praxe. Nikdo nic zbytečně nevysvětluje, nedávají prostor dotazům, chovají se autoritativně. Když už něco někomu řeknou, činí tak obvykle přede všemi na pokoji. Veřejná diagnóza. Na vyšetření jsem byla za celou dobu jen 2x (když počítám okamžik, kdy mě přijímali). Pokud vím, je tam 1 sestra na 25 lůžek (společná pro šestinedělí a rizikovku). Snaží se být příjemná, ale má toho moc…
Během měsíce se mi tam vystřídalo 31 spolubydlících, některé byly fajn, jiné moc ne.

Prostě z této nemocnice mám pocit, že jsou o takových 15 – 20 let zpátky…

Rodila jsem nakonec v Podolí a připadala jsem si jako v pohádce, mají sice větší počet porodů, ale čas si na nás dokázali udělat. Informací jsem měla dost, mohla jsem se ptát. Zařízení je podstatně lepší a přístup podle mne taky.