Ahoj Lali, jen se hlásím do klubu... Podle tvého popisu jsem na tom stejně jako ty. I s těma práškama. Je mi moc líto, že některé si musíme prožít takový hnus. O to víc chráním své dcery. Naše rodinka se to dozvěděla po mém 20. roce, kdy jsem se konečně svěřila svému příteli, se kterým jsem plánovala společnou budoucnost. Ten sen se mi ovšem rozplynul - pro přítele jsem byla "odporná, blil by ze mě" a mí rodiče mi odpověděli, "že proto jsem teda taková divná", od té doby je to u nás tabu téma. Na lince pomoci se mě paní ptala, jestli nejsem nymfomanka, když střídám partnery /hledala jsem cit.../, trošku pomohla psycholožka, ale neměla jsem odvahu k ní pak ještě jít :( Držím všem holkám palce i pěsti - cokoliv, aby v nich nic nehlodalo /červ vzpomínek/ nebo aby alespoň dokázaly minulost úspěšně zahnat /v těch slabých chvilkách jako já - dodnes mívám depkové stavy/