Že mám anděla strážného, jsem tušila nějak odjakživa.
Že jich mám víc (jeden by se ztrhal), bylo jasné taky.
Ale že se mi někdy zhmotní... Můj aktuální anděl má jméno Barunka.
Byla jsem ve svátek v Bystřici pod Hostýnem, cca 70km od nás, pro zásobu keramiky a košíků, taková napůl služební cesta, napůl výlet. Vylezly jsme s kamarádkou na Hostýn, svítilo tam sluníčko, což byl v ten inverzní den úžasný zážitek.
Na zpáteční cestě k autu jsme už za tmy ještě něco hledaly v parku a pak hurá domů, s pocitem báječného dne. Skoro doma jsem zjistila, že nemám mobil. Prozváněla jsem jej z jiného, nic... Najednou můj mobil zavolal na ten jiný, mladá holčina šla parkem v Bystřici, najednou v křoví svítí a řve můj telefon. Právě jsem si jej donesla z pošty, vzorně zabalený v bublinkách. Kočena rázně odmítla nálezné, ale já něco vymyslím, anděly si musím hýčkat.