Trochu jsem čekala "antiamerické" reakce
Před 16ti lety jsme s manželem strávili rok v USA a máme k téhle zemi vztah, máme tam taky spoustu přátel. Po několika letech zpátky doma jsme s jedním americkým párem, který tu tehdy žil, Díkůvzdání dva roky po sobě slavili - viděli jsme, že jim to pomohlo se v cizí zemi cítit víc "doma". A pak, když se vrátili domů, jsme si řekli, že z toho uděláme naši rodinnou tradici. Každý rok zveme blízké přátele (nejvíc nás bylo tusím 26), někteří jsou stejní každý rok, jiní se tak různě obměňují. Uděláme velkou hostinu, každý dostane recept, podle kterého něco uvaří/upeče. Letos se např. sešlo 5 koláčů: dýňový, brusinkový, čokoládový pekanový a jablečný Pokud je po ruce nějaký osamělý Amík žijící v Praze, tak ho taky pozveme.
Po jídle rekapitulujeme uplynulý rok a povídáme si o tom, za co jsme vděční Bohu. Já letos za manžela, který je schopen mě podporovat v různýcn bláznivých nápadech, za děti, hlavně za to, že s naší puboškou je občas rozumná řeč, za přátele, za fajn práci...za to, že mi Bůh různými způsoby dává vědět, že o mě ví a má mě rád.
Jinak příběh o poutnících a indiánech je moc hezkej. Poutníci přijeli do Ameriky, protože prchali před náboženským pronásledováním. Tím hlavním, kdo jim tehdy zprostředkoval pomoc, byl indiál jménem Squanto... ale to je dlouhá story na to to tady vypisovat