Ahoj. Tvůj příběh je moc smutný, věřím že jsi moc zraněná. Vím jak se cítíš.
Mám dceru Haničku, 9 měsíců. Těhotenství probíhalo v pořádku, ale porod mi změnil život. Nebudu Ti psát jak se zkomplikoval. Dcera ležela na JIP 5 týdnu a domů jsem si ji vzala až po 7 týdnech. Navíc nás doktoři nepotěšili, protože dcera měla být těžce postižená.Byla jsem zoufalá a nechápala jsem, proč se to stalo. Neskutečně moc jsem toužila po děťátku a pak tohle...
Možná se ptáš, proč Ti to tu píšu. Jen chci říct, že jsem si uvědomila, jak moc mě ten tvoreček potřebuje a vůbec nemůže za to, co se stalo. Jediné co dcerka potřebovala byla láska. A tu jsem ji dala v plné míře. A výsledek? Neříkám, že dcerka je bez problému. Nakonec máme "jen" tělesný problém.Ale jsem si jistá, že ji "uzdravilo" milující prostředí.
Nenech se zahlušit bolestnými pocity a zahrň svého broučka láskou a něhou, protože to je to jediné, co teď potřebuje.
Přeji vám sluníčko do dalších dní a hlavně aby bolest zmizela a zůstalo jen štěstí a radost.