Přidat odpověď
Měli jsme psa, člena domácnosti. Byl členem domácnosti dřív než děti. Pak přišel syn, pejsek stárnul, samozřejmě přišli stařecké nemoci, bydlíme ve 2. patře bez výtahu, tkaže jsme tahala nahoru miminko a psa, který nemohl vyjít schody - a to celkem 3x denně, kolikrát jsme v duchu nadávala, ale dochovali jsme ho do jejích 15ti let, umřela nám doma - v dětském pokojíčku u postele syna (a kurde, jen si vzpomenu, už bečím).
Nedávejte ho pryč, urve ti to srdce, i děti můžou vidět, že o staré psy (i lidi) se má člověk starat.
Předchozí