Začátkem listopadu jsem byla v 37. týdnu hospitalizována v Motole na oddělení rizikového těhotenství kvůli preeklampsii, která se projevuje vysokým tlakem, otoky končetin a bílkovinami v moči. Můj stav se nelepšil, takže mi 6.11. indukovali porod. Večer se mi narodila holčička, hned ji dali vedle mne do inkubátoru pro udržení teploty a mohly jsme se na sebe další hodinu dívat a hladit ji. Bohužel jsem druhý den byla přeložena na JIP, takže jsem malou nemohla mít u sebe. Měla jsem stále vysoký tlak, můj stav byl se zlepšil až po týdnu. Dostávala jsem léky na snížení tlaku, ne však příliš agresivní, protože jsem chtěla samozřejmě kojit. Holčička byla na novorozeneckém oddělení, kde se o ni moc dobře staraly a sestřičky mi ji vozily na kojení. Stejně tak i návštěvy, které za mnou chodily, nejdřív zamířily pro miminko a pak společně za mnou. Po týdnu jsem byla překvapivě přeložena zpět na oddělení rizikového těhotenství, stále jsem měla hodně léků a navíc zrovna tou dobou byl zavřený porodní sál a tedy i oddělení šestinedělí. Holčička byla přeložena na oddělení nedonošených novorozenců, protože zavíralo i novorozenecké oddělení na šestinedělí. To už jsem ji chodila kojit sama, vždy mi sestřičky zavolaly, že se malá probudila a já jsem za ní došla.
Za těch více než 14 dní, co jsem v Motole pobyla, jsem prošla několika odděleními a musím říct, že až na jednu sanitářku jsem se nesetkala s nějakou neochotou nebo dokonce s nějakým hrubým jednáním. Naopak, všichni - lékaři i sestry byli velice milí a příjemní lidé. Přišla jsem do styku s gynekology, anestezilology, dětskými lékaři, internisty, byla jsem i na kardiologii, na oddělení ultrazvuku, na očním vyšetření a všude byli příjemní a vstřícní. Stejně tak i dětské sestry byly fantastické, holčičku často chovaly, protože jim bylo líto, že nemůže být u mne.
Musím konstatovat, že jsem udělala dobře, že jsem nedbala na varovné informace, které zde kolují. Jsem ráda, že jsem do Motola šla, protože pobyt tam byl přes zdravotní komplikace přijemný. Děkuji lékařům a sestrám, že se tak věnovali mně a Barunce.