Připadám si trochu jako blbec, jako chlap bych tady neměl diskutovat, měl bych sedět v hospodě a opíjet se. Happy end se bohužel nekoná. Manželka mi řekla, že tím, že jsem chtěl jiné ženy (viz můj příspěvek z července) tak jsem jí dal jasně najevo, že mi na ní nezáleželo. Je v tom víc věcí, za 10 měsíců trvající krize jsme se shodli prakticky jen na tom, že jsme měli spolu víc diskutovat o vlastních problémech, přáních. Manželská poradna nepomohla. Její city ke mě můj přístup úplně zničil, měl jsem spoustu zbytečných řečí, abych se obhájil. Teď spolu oficiálně nic nemáme, žena mi řekla "že už mě nikdy nechce, že je ještě mladá a chce někoho, kdo bude mít rád jen ji a to že jí bude stačit" zůstáváme v našem bytě kvůli našim 3 dětem, můžu si najít někoho "jak se mi zlíbí". Nechci. Co nám zůstalo, tak je plánování společných dovolených, občas návštěva divadla se známými, provoz domácnosti a plánování společného domu, pořád spolu spíme v manželské posteli (jako bratr a sestra). Je fakt, že mi na tom něco nesedí, občas jí ujede věta jako "co když nám to ani v novém domě nevyjde", "když to dáme znovu dohromady, budu Ti to nadosmrti vyčítat". Na přímou otázku je ale odpověď rezolutní "NE".
Vím, že jsem se choval jako pitomec, vydržovat si kamarádky a přemýšlet o sexu "jinde" když mám doma takovou šťabajznu bylo sobecký. Ten "polorozchod" je ale pro mě skutečným šokem. Žádný jiný žensky už nechci, jen tu jednu.
Snažím se řídit radou poradkyně, která mi napsala, ať teď nechám manželce prostor a věnuji se něčemu jinému. Bohužel se často nevyhneme dlouhým diskusím "jak to tenkrát bylo" a pak jsme z toho úplně sežvýkaní. Nevím, jak to takhle dlouho vydržíme a jak dlouho může koncept "asexuální domácnosti" vydržet.

ps: omlouvám se, že narušuji ženské složení tohoto fóra, stalo se to naposledy.