Ja necetla tu minulou zpoved, ale z toho mala, co jsem z tveho prispevku pochopila, bych to nevidela tak cerne. Kdyby chtela skoncit, davno je pryc. Tim spis, ze ji obcas ujede takova veta (o budoucim spolecnem dome apod.), bych si myslela, ze jen potrebuje cas, aby to stravila, aby to prebolelo... na tebe bych apelovala, pokud o ni stojis: 1. doprej ji ten cas, a to opravdu dostatek, 2. bud si vedom, ze ty jsi podlomil jeji duveru a dlouho ji budes budovat zpet, tj. trpelivost a zaroven neustale ujistovani, ze uz se to nedeje (nemyslis na jine apod.) a zaroven nedat jediny duvod k podezreni - sakra si to hlidej, bude ted mnohem vic podezrivava, 3. na rukou ji nos (bud mily, uzasny, pozorny, poslouchej, co rika, pripadne prines kytku, darecek, pohlidej deti at si ona nekam vyrazi, co ja vim...).
K te rade psycholozky ci koho: asi bych ji doprala ten cas, ale zas bych to neudelala stylem "fajn, ziju si ted svuj zivot a cekam, co se z tebe vyklube" - ona by si to taky mohla vylozit jako "tak uz mu na me fakt nezalezi vubec, je mu to evidentne cely uplne jedno, at jde do prcic".