Krokodýle, jednak si myslím, že se dost zdatně stylizuješ, realita bude asi malinko jiná.
No a jednak bych tě chtěla upozornit, že zase děláš totéž, co tehdy. Akorát teď na veřejné diskusi, ale zase je to tak, že pochopení, sdílení pocitů a prožitků hledáš na internetu s cizíma ženskýma (ona nebude náhoda, že to ventiluješ právě na takovém serveru, kde žen je drtivá většina, jakkoli i já si myslím, že je škoda, že tu není chlapů víc).
Já si myslím, že pokud nechceš opakovat zase stejnej vzorec, je třeba, aby sis uvědomil 1. jak velkej podíl na tom, že sis teď tak děsně jistej, že už nikdy žádná jiná, má to, že ona tě důsledně odmítá a 2. že tohle se nevyřeší žvaněním a utápěním v sebelítosti, ale tím, že budeš žít svůj život. Že si začneš v potu tváře budovat novou rovnováhu mezi vztahem k manželce, rodinným životem a svýma vlastníma aktivitama a pokud o to opravdu stojíš (a nejde jen o pocit odmítnutí), tak že dotáhneš do konce to, co teď zkoušíš. S plným vědomím toho, že ona je na hraně rozhodování a klidně to taky může bejt tak, že ti za pár měsíců řekne, že to nezvládne skousnout a jdete od sebe.
Ale základ asi je, přestat se tak úporně litovat.