Tak já vám sem taky vpadnu. To, co mě rozesmává ještě po letech, to mi vyprávěla kamarádka. Byla v rodině nejmladší, a vždycky, když přišla domů, tak na ni tatínek z obýváku volal :"Čau, PíĎo". No a jednoho dne se mu to č vetřelo tam, co je teď velký Ď .
A z obdobného soudku, to mě dostává můj dvouapůlletý syn. Neumí ty hlásky tak úplně dobře a například -sk- mu fakt nejde, takže tady neustále všechny přesvědčoval, že Babi sedne na "píču", a tak. To jsme tu s mojí mamkou seděly a nemohly jsme zastavit smích a on chudák jen tak nechápavě koukal. Stejné to bylo, když tady rozšafně pobíhal a oznamoval : Já jsem takovej čů*ák. To vzniklo z toho, že mu babička jednou řekla, že je takovej čůrálek...