Milá Jano,

i já jsem jednu dobu byla nadšenou a úplnou vegetariánkou. Bylo to po škole, htlala jsem knihy Fit pro život a knihy manželů Červených. V době, kdy jsem taky měla možnost chodit na báječné vegetariánské obědy a bylo mi skvěle. Jenomže pak jsem se vdala a přestěhovala a rázem bylo po nadšení. Manžel je zarytý masožravec, nicméně moje názory respektuje, protože ví, že svoje maso vždy dostne. Horší byly a jsou neustálé boje s jeho rodinou, která něco takového naprosto neuznává. Když jsem byla nucena vařit si sama, už to taky nebylo ono a časem jsem se podvolila občasné konzumaci kuřecího a rybího masa. A taky mi to vyhovuje. Už dávno jsem pochopila, že nemá smysl bojovat proti názorům masožravců. Oni nepochopí, že někomu může být lépe a lehce bez masa...
Zrovna včera jsem si koupila knihu Výživa a krevní skupiny a na posezení ji doslova zhltla. A hle, co jsem se nedočetla! Že moje krevní skupina k životu naprosto nepotřebuje maso, že jí naopak škodí. V tu ránu jsem si vybavila už své dětství, kdy jsem odmítala maso a některé další potraviny. Takže jsem se vlastně stravovala instinktivně, což mě velmi potěšilo. Ale taky jsem pochopila, že někteří lidé maso k životu prostě nutně potřebují...
A tak si s klidem v duši budu jíst to, co chci a co mi chutná a nadále budu doma vařit dvojí jídlo...
Nemyslím si, že by děti vegetariánů byly nějakým způsobem handicapované. Ale zároveň zastávám názor, že (až budou větší) je není možné do čehokoliv nutit. Ať si sami vyberou, co jim chutná a dělá dobře (a myslím, že děti to poznají). Pokud je strava opravdu pestrá a člověk se cítí ve formě, není žádný důvod se znepokojovat. Myslím, že je nutné respektovat a poslouchat, co říká naše tělo. To je totiž věc, která se v civilizovaném světě hodně rychle ztrácí. Takže nedejte na řeči a "zaručeně dobré rady", každému vyhovuje něco jiného. Držím palce!

Iva