Známým bych se do života nemontovala. Třeba je tak spokojená.
A jak Ty víš, že ona to neví???

Kdyby to byla moje sestra nebo moje blízká kamarádka, na které mi záleží, která žije dobře a v manželství se chová, jak má, tak bych jí to řekla - bez ohledu na dopad na náš vztah - jasně, stručně, mezi 4 očima.
Neboť když to někdo blízký ví, a neřekne, zatímco ostatní všichni to vědí a postižená/ý je za debila, že on/a jediná/ý to neví, zatímco nikomu blízkému nestála za to, aby jí to řekl, tak se o ten vztah taky přijde. Ale to jsou opravdu BLÍZCÍ lidé, sousedka nebo kamarádka kamarádky mě nezajímají. A často lidi zahýbají veřejně, často zahýbá ten druhej taky, nebo dělá jiný věci nebo mají nějakou dohodu, co Ty víš.

A potom a hlavně: nevěra je zcela zřídka 100% zaviněna jen jedním z partnerů. Často ona doma nepřiměřeně sekýruje, on nic neudělá dobře, nikdy není pochválen, oceněn, ona ho furt shazuje, tak on najde pochopení jinde. Nebo ona mu nevyjde v ničem stříc, ona doma musí všechno podle ní atp. Stejně jako kdyby ona nebyla tak nervní, nestal by se on třeba alkoholikem. Platí to i naopak. Znáte ženu nebo muže, který je v manželství spokojený, s partnerem si rozumí, sdílejí, mají se rádi, mají se v úctě, budují spolu, že by zahýbali? Já ne. A podotýkám, že to není o tom, že by tomu pokušení nebyli vystaveni.
Většinou nevěry pramení z toho, že doma něco chybí, něco co druhý nechce řešit, vyjít vstříc, ale často taky ten, komu něco schází, to není schopen druhému srozumitelně sdělit.
Samo, že to nebude fungovat, když je jeden totální sobec. Ale on ani velký altruista se nebude mít dobře. Chce to rovnováhu a schopnost a vůli řešit společně problémy.