Umím počítat.
Pokušení se vyskytuje. Ano, bylo by to hezké, tak na flirt na jednu noc možná. A co z toho? Ani bych si to neužila, myslela bych celou dobu na manžela!!
A pak - já počítám vždycky, kam to asi povede. Když má rodinu, děti - to je o ničem.
A hlavně: vyměnit svýho vyzkoušenýho, ověřenýho, spolehlivýho parťáka za někoho, kdo zahýbá??? Hu hu! Musela bych být blbá. Navíc já mám doma velkýho dobráka, kterej rozumí skroo všemu, je chytrej, enormně zručnej na manuální práce a dříč. Nehulí, nechodí po hospodách, všechno co vydělá používá pro nás. Kde bych takovýho sehnala?
Ne ne, není dokonalej, má svý mouchy jako každej, ale předností má dost - což jsem si - taky hlavou - spočítala, než jsem s ním vstoupila do manželství.
Já si ho nechám, měnit nechci. Bylo by to jak stařeček měnil, až blbě dopad.
Daleko lepší je se naučit řešit věci, který člověku vadí - tedy ty podstatné. Umět to říct, najít nějaké řešení.
Být chlap, tak řeknu ne. A řeknu jí, jestli chce, ať jde, nebo ať se přibrzdí, že já to takto nechci. Možná zkusit zjistit, v čem je opravdu problém? Pže ten se sexem je jen zástupný, to Ti řekla, ale bdue za tím něco jiného.