Jak jsem již psala,u mě to bylo můj ex a jeho sestra a sice jsem pro at se zkusí vše to nějak vybalancovat,ale ze své zkušenosti-mě ani ta terapie nepomohla.Můj tam ani nejdřív nechtěl,myslím,že si to dobře uvědomuje,ale prostě neumí sestřiným psychickým nátlakům čelit a ani nechce.Také ho činí zodpovědným za její život.A přestože mu mudr. řekla,že to není v pořádku a narušuje to extrémně náš vztah,že má docházet jeho sesta k psychologovi,že se nenaučila žít svůj vlastní život,tak to můj se sestrou sice probral a bylo to pro něj hrozně těžké ji to vůbec říct,ale vodopád výčitek a vydíracích sms z její strany a vše bylo při starém.Jasně,že záleží na povaze každého,ale pokud je to v této podobě,tak nevěřím,že by se to změnilo terapiíí.Můj ex by asi tedy chtěl,ale prostě to nikdy nedokáže a žít pod takovým tlakem je hrozné a když se narodila malá,tak se to ještě zhoršilo.Bojovala i s malou a pak s druhou.Přitom ve 30 byle těhotná,její přítel mimi hrozně chtěl,ale šla na přerušení-mimi v pořádku,takže to nechápu.Když se měl už postavit na jednu sranu,tak to nikdy nebyla ta mojea i kamarádi mu to říkaly,ale stejně byl a je a zůstane takový.Já bych z takového vztahu vycouvala.Myslela jsem si,že až budem mít děti,že se to změní,ale jen se to ještě zhoršilo.Odešel když bylo malé rok a druhé 2,5 a je to dnes již 2,5roku co nejsme spolu a on po celou tu dobu žije u sestry,co ktomu říct?