Uf. Řekla jsem si, že si dnes u oběda místo děsných zpráv přečtu něco veselého na rodině. Což o to, veselé to je...uuuh
. Ale já vás právě proto budu muset vypnout, vždyť já se ani nenajím!
Já se jenom chechtám!
Já jsem poslední záchvat smíchu (tedy krom dneška při pročítání diskuze) měla nedávno v práci. Bohužel jsem se záchvatu nedokázala ubránit a byla jsem mírně neprofesionální při komunikaci s agresivním klientem. Pán byl velmi rozčilený, sprostý, agresivní, divoce gestikuloval, ale on vám v pravidelných intervalech skákal metr vysoko - prostě jak byl rozčilený, pořád u toho hopsal (a řval mimo téma, že byl v Austrálii - tak jestli to hopsání neodchytil tam?). Bylo to jak když je na pérku, řval a poskakoval, zuby vyceněné, rudý v obličeji - vypadal jak takový ten čertík z krabičky. Najednou mi to přišlo hrozně k smíchu a ten smích jsem nemohla zarazit. Pán se ještě rozčílil, že se mu směju...já jsem se snažila v tom záchvatu smíchu ještě zachovat nějaké dekorum a lapajích po dechu mu odpověděla, že se mu nesměju, že se jen usmívám.