a zabije se tím víc much jednou ranou.
Chlap je se synkem doma, vidí, vnímá prostředí domova, že tady je to pro syna přirozené a je snadné pro něj o chlapečka pečovat. Ví, kde má hračky, plínky, sunar,...
Zároveň se může pomaloučku polehoučku zaplétat pavučinka dobrého pocitu z toho, že je doma. Že se mu tam líbí, má tam synka, svoje místo místo u stolu, vytlačený důlek na gauči....Když se něco porouchá,bude brát jako naprostou samozřejmost, že to třeba opraví. Že ho pak žena poprosí, jestli by nepověsil prádlo až dopere pračka, protože ona bude pryč. Že má připravené jídlo v lednici, aby si to kluci ohřáli. Ani nebude vědět jak a bude doma fungovat, bude to brát za svý, že je tam potřebný a ... A třeba bude žena chtít večer přijít později, tak tatínek bude muset uspat synáčka a počkat, až se vrátí žena domů. Třeba ho napadne, že už se mu v noci nikam nechce....Možností je tolik.