misch moji rodiče od nás bydlí 16 km, jsou tu tak na skok mezi dveře, oni nebo nejstarší brácha co bydlí s nima aspoň 1x týdně, jen říct ahoj děckám, dovézt sušenku, nebo mi brácha přiveze nákup z obchodu kam se nedostanu, cca 1x za 14 dní jezdíme mi tam na sobotu na jídlo, většinou od rána 10h tak do těch 15-16-17, jak se nám prostě chce. Děcka s nimi mají moc hezký vztah. Druhýho bráchu s rodinou vidíme tak 1x za 3 měsíce, protože bydlí 1.000km od nás, ale skoro denně si píšeme, voláme skypem a děcka je mají taky moc rádi.
Manželův tatínek s novou ženou od nás bydlí 90km a i tak jezdí cca 1x za dva měsíce, na narozeniny dětí, vánoce, občas jen tak většinou na sobotu. Když tu ale sou, dětem sice přivezou, ale jinak je taky nikam nevezmou za osm let, co je synovi je vzali 1x ven na zmrzlinu a 1x s námi byl v ZOO ve městě kde bydlej. Jinak občas s námi chodí na pouť, bývá u nás velká, tak pokud neprší, taky přijedou. Když ale přijede i nevl. sestra manžela, tak já se cítím jak vyvrhel, baví se jen mezi sebou a já jen posluhuju .
No a manželova maminka bydlí od nás 10 minut pěšky a furt jen slibuje, jako rodiče tvého manžela. Furt vykládala, když se narodila dcera, že jde do důchodu a bude ji vozit v kočáře, no dcera už dva roky kočár nepotřebuje a ona ji nevozila ani jednou. Tudle když se tu náhodou mihla a to si šla pro králíka od mýho táty, tak já zjistila, že děcka neviděla 4 měsíce - naposledy malýho když měl asi 5 dní a pak znovu ve 4,5 měsících. Děcka ji mají rádi, manžel taky, já ale k ní nic necítím. je mi víceméně lhostejná - není zlá, děcka má ráda, když přijde donese ovoce a cereálie, protože ví, že nemám ráda, když se děcka cpou čokoškou, na vánoce a narozeniny mi dává peníze abych vybrala a něco malého pak jen předává, takže domluva OK, ale prostě furt taky něco má.
Já už to neřeším, když slibuje ani dětem neříkám, když náhodou pak doopravdy přijde, je to bonus o kterém nevěděli.
Děcka ji maj rádi, protože o ní mluvím slušně a nikoho proti nikomu neštvu.

Děti naše nehlídala ani jednou a nikdy hlídat nebudou, jednou manžel jí o to řekl a ona řekla, co by s nima jako dělala - syn v té době 7 poslechne na slovo dcera 3. Děti od manželovi sestry hlídá furt, buď sou věčně tady, nebo jede tam - bydlí 50km, tudle už to manžel nevydržel a řekl jí to do telefonu, že to si čas udělá a ona mu, ať nevyčítá a on já nevyčítám, jen konstatuji.

Já se časem naučila o to nestát, je mi to jedno, vidím, že to manžela trápí a rád by, aby k ní děti měli vztah jako k mé mamce, ale ve finále manžel má lepší vztah k mým rodičům, než ke svým, takový bližší užšší.
Jo manželovu sestru nevídáme vůbec, výjimečně manžel, já se s ní už xkrát pohádala - je to s prominutím Kráva co všechny okolo využívá a usmívá se na ně a dělá jak je happy a pak je za zády pomlouvá (včetně své mamky) a já todle prostě nesnesu, a necítím se v její přítomnosti prostě dobře a nemám chuť to po xté milionté zkoušet, když ona stejně chybu v sobě nevidí. Ona je cool a všichni sou pitomci, co jí zobou z ruky a já nezobu.
Manžel taky tvrdí no to je máma, je to sestra, co jako mám dělat, ale taky vidím, že ho to někdy moc mrzí.

Mě nejvíc vadí asi to, že vím, že o manželovu maminku se nakonec budu starat já, páč dcera se na ni tak max vyprdce a trošku mě mrzí, že její druh je moc fajn chlap a děcka ho maj rádi.

Jo mý rodiče mimo jiné jen tak sem tam děcka vezmou, když jedou na výstavu králíků, když jsme u nich, tak děda s nima peče a věnují se jim, prostě si užívají že je mají, v létě si je berou třeba na dva tři čtyři dny, jak tam děcka chtějí být napustí jim bazén. Ale jinak taky žádná akční, ale děcka jsou moc za to vděční.