Je to trochu neaktuální příspěvek, ale nedá mi to.

Mám synka 7 měsíců, od narození byl kojen pouze málo (částečně) a od třetího měsíce jsem kojit přestala. Ne že bych chtěla, ale nestačila jsem jeho tempu - prostě nebylo co. Už od porodnice ve mě všichni zasévali komplexy méněcennosti - byla jsem snad jediná, kdo z dvaceti maminek kojil tak málo. Myslela jsem, že můj chudáček snad zemře, když nebude kojen. Byla jsem nešťastná, také jsem telefonovala na Ligu kojení. Největší blbost jakou jsem udělala! Paní Mydlilová chtěla hlavně znát rodné číslo miminka (proč asi?) neposlouchala mě ani 3 vteřiny, vysypala na mě něco o tom, že mám přikrmovat injekční stříkačkou. Největší blbost jakou kdy kdo vymyslel. Miminko totiž spolyká tolik vzduchu, že má z toho strašné bolesti bříška. Lituji toho, že jsem takovou blbost někdy dělala. Manžel potom udělal průzkum a přinesl promyšlené lahvičky a dudlíčky známé zahraniční firmy (nechci dělat reklamu) a helemese - bříško bylo o mnoho klidnější!!! Pak jsme ještě chvíli v pohodě kojili tak jako dříve a když se mi zdálo, že umělé mlíčko výrazně převažuje, tak jsme přestali. Naše paní doktorka mi řekla, že zná děti, které jsou plně kojené a přitom nemocné, a naopak děti nekojené a zdravé (tím nechtěla říci, že nekojit - jenom zdůrazňovala, že nejdůležitější je být v pohodě). Chlapečkovi je 7 měsíců, nebyl nikdy nemocný, nemá žádný zdravotní problém a v noci spí jako dudek (a my spíme spokojeně vedle něj). Příkrmy baští už také v pohodě. Pochopila jsem, že miminko je spokojené proto, že má vedle sebe odpočinuté, spokojené a veselé rodiče.