Já jsem asi z principu dominantní (jsem starší, měla jsem vlastní domácnost dávno před tím, než jsme spolu začali žít, mám děti, delší zkušenost v práci atd.), ale ne ve všem a hlavně jsem se naučila (doufám) aspoň trochu žít a nechat žít. Muž spoustu takových těch praktických věcí neuměl nebo dodnes neumí, tak je šéfuju já a on se to buďto postupně učí nebo také ne, když se mu nechce. Já to nevymáhám tam, kde mi to nevadí, někde řešíme.
Já ho ale nekomanduju, stejně ja bych nesnesla, kdyby on komandoval mě. A o postoji naší rodiny k Blízkému východu rozhoduje zásadně manžel
.