mnoo.. jak může život ovlivit porod?? moc tomu sice nerozumim, ale tak jako život mi v prvním případě "nadělil" porod vaginální, spontánní, s nástřihem.. 15h bolestí než se malá narodila.. byla jsme tak nějak příjemně mimo, utíkalo mi to rychle, podařilos e mi usnout, bez epidurálu.. vzpomínám na to velice ráda!! jako něco mepřekonatelného se mi to nezdálo, bolest šla zvládnout.. manžel u toho byl, všechno "kontroloval"..
nebylo mi přáno mít dítko hned na břiše, taky jsme se přes to přenesla bez psychické újmy, nástřih a šití byli naprosto v pohodě.. nemám z toho žádné trauma.. první noc byla dcera u sester, já se naposledy vyspala...

v druhém případě jsem "dostala přidělené" veliké dítě, hrozbu rupnutí pánve, nepřekonatelné bolesti a úlevu v podobě sekce.. rekonvalescence nesrovnatelná, delší, bolestivější, ale s 18m dračicí doma to jaksi nemohlo být úplně dlouho bráno v zřetel.. 5m o porodu je jizva skoro neznatelná, kdybych nevěděla, kde mě řezali, asi bych to hledala dýl.. to že mi jaksi zapoměli syna ukázat když ho odnášeli po porodu, to už jsme taky odpustila.. to, že první 2 dny jsme spolu enbyli 24h mě teda fakt moc nebralo, neb jsme měla co dělat sama se sebou...

tož tak, takhle jsme to pochopil a atakhle ovlivnil život moje 2 porody