Ahoj, mám podobnou zkušenost z nedávna. Dozvěděla jsem se o vztahu manžela, který měl být už před pár lety. Rozhodl se pro nás, já to nevěděla. Přesto byla moje reakce nepříjemná. Ne jen psychická, ale i fyzická. Ještě jsem s ním při rozmluvě vypila trochu vína a pak zvracela celý den, pár dní nato jsem dostala zánět močových cest. Psychicky taky šílené, starala jsem se o děti, ale jako bych tu nebyla. Člověk si říká, že přece nebude hysterčit pro něco, co už vlastně není, ale psychika stejně pracuje na plné obrátky. Nemohla jsem spát, vlastně mám s tím problémy doteď. Pomáhalo mi poslouchat tvrdší muziku mého mládí, děti celkem nechápaly, nejmladší byla celou dobu jako pěna, strašně hodná, ale po dvou týdnech se stala dost neurotická a to jsem měla pocit, že by neměla nic poznat. Před dětmi jsme nedávali nic najevo.
On se totiž člověk dost srovnává i se sebou samým, říká si, proč jsem mu nestála za věrnost a upřímnost, sebevědomí dost klesá. To co jsem měla za důvěru, byla jen důvěřivost. No a ty jeho reakce taky stojí za to, to jak v klidu s rozmyslem říká věci, které strašně bolí, ale bohužel jsou pravdivé.
Ano, jsem naivní, asi jsem teprve teď v něčem dospěla a přemýšlela jsem jako puberťačka. Náš vztah není vždycky ideální, ale přece jen jsem to nečekala, zlamal mě jako člověk, články o tom, že podvádí většina moc nepomáhají. Paradoxně jsme si teď vysvětlili některé situace, které jsem vnímali hodně odlišně. Uvidíme co bude dál, podvědomě cítím, že se snažím na něj moc nespoléhat a nevázat, co to udělá s citem k němu, to se uvidí. Přece jen už v mých očí není ten chlap na kterého se dá spolehnout a dalo se mu věřit, pro mě to byl velký důvod ho milovat, asi jsem melodramatická, ale je to přece jen čerstvé a nemám chuť si nechat ubližovat.