Ahojda, já ti popíši trochu vlastní příběh. Také jsem slyšela poslední dobou o kolegyni často. jak je nešťastná, jak jí ten její s ničím nepomáhá, jak je všechno na ní. Před šesti týdny měli firemní večírek, kde měli přijít i "drahé polovičky". Partner kolegyně byl uražený, měli nějaký domácí problém a já přijela později. Nálada v plném proudu a můj partner mě už při uvítání upozornil, že kolegyně je po nemoci, takže ji trochu zahříval. Trochu šok, ale nebudu přece hysterka. Bohužel, to nepřestalo ani přede mnou, ale ne ze strany mého muže, ale ona si klidně sedla položila si ruku na jeho, nebo se na něho mačakala, když jsem mu seděla na klíně já. Pořád říkala, jak se mám , že mám doma taková kamínka. Poradila jsem , co třeba se více ustrojit. Tomu se smála. Bylo mi z toho zle, v duchu jsem si řílaka, že odjedu. Neodjela. Domů jsem dovezla spolu s ostatnímui i jí. Mimochodem si při odjezdu vzala z věšáku zimní bundu. Doma jsem to dva v sobě držela a po třech dnech jsem vybuchla, jak mně bylo. Odpověď, co blbneš, já to vůbec takto necítil, beru jí jako svoji ségru...je to takové nevyblázněné trdlo. To mně je líto, že jsi to takot cítila, tak to opravdu nebylo. Uvěřila jsem, ale ostaržitost zůstala a občas jsem si nezákeřně rýpla.
Před týdnem mně můj "milý" oznámil, že 14 dnů s tím nevyblázněným trdlem udržuje poměr. Zbortil se mně svět, jsem úplně v háji. Ale to už jsem popsala v jiné diskuzi.
Doufám, že u vás to dopadne jinak a že je to u tebe jen planý poplach.B