Jinak naše předchozí logopedka synovu neochotu spolupracovat (na židli u stolku, zdůrazňujíc, že má sedět rovně) přičítala mojí špatný výchově... syn tam chvíli chodil pod nátlakem a pak jsem to zrušila (jednak to stejně nemělo smysl, když to provztekal a druhak jsem neměla důvěru), čímž jsem v očích logopedky potvrdila teorii, že mu všechno odpustit / dovolim atp.

Současná logopedka musela překonat odpor synův odpor k logopedii, a přesto pro něj od začátku má pochopení, klidně ho i pochová, když on si postěžuje, že ho to nebaví a výsledek je, že on se na ni těší a když ona chce po půl hodině končit, tak on se ještě hlásí, co neprocvičovali - aby to ještě dodělali.