Mám šestiletého a 23-ti měsíčního syna.
U nás je to tak trochu vzájemné - kluci si berou z ruk hračky občas navzájem - oba mají rádi stejné. Ale to schovávání hraček, štípání a podobně starší syn nedělá. Nesmí. Občas měl sklon ho plácnout, když mu bral mladší brácha hračku, ale většinou jsem je rychle srovnala. V šesti letech by měl mít dost rozumu, aby věděl, že jen za to, že mu brácha chce vzít hračku, mu nesmí nijak ublížit.

Ale u nás hodně dělá to, že jsme se starším synem probírali, jestli chce sourozence, ještě než jsme vůbec počali, pořád jsme s ním diskutovali, co to pro něj bude znamenat, když bude sourozenec miminko, pak co bude, když bude batole, tak na tohle všechno byl vcelku připravený. Hrozně se na něj těšil, pořád si přál, že chce brášku, a přání se mu splnilo. Odmalička se ti dva hrozně milují. Doufám, že jim to vydrží.