No já bych se spíš zeptala tebe, jak jste za ten rok od minulých Vánoc zapracovali na tom, aby syn pochopil, že dárek je dárek, má přinést radost oběma stranám-obdarovanému i dárci. Dárek je výrazem toho, že mě má někdo rád a myslí na mě (ať už je to ježíšek nebo babička). A že se někdy netrefí do mého vkusu? No i to se přece stává a synovi se to stane ještě několikrát a měl by se učit se ovládat. Ale vyřvávat si, že tohle chci a tohle ne? Nevím, ale nelíbilo by se mi, kdyby moje děti-obrazně řečeno- házely někomu dárky pod nohy. Co až se to stane jednou s tvým dárkem?