vůbec bych to neřešila, jen bych se pokusila zajistit, aby synova reakce byla adekvátní (tj. ne aby nedal vůbec najevo zklamání, bude-li ho cítit, ale aby dárkem třebas nemrsknul nebo tak něco).

Myslím, že je v pořádku, když se naučí srovnat se s tím, že není vždycky po jeho, a na vás je, abyste mu to pomohli zpracovat. To, že jste si šli s tím třeba hrát, si myslím, že bylo dobré řešení

Babička podle všeho vybírala dárky pečlivě a s láskou (třeba na tom modelu lidského těla je to znát), zase na druhou stranu je to dospělý člověk, který snad taky umí zpracovat, pokud se dárek vnukovi nebude líbit, aniž by se naštval nebo urazil, a pokud bude syn opravdu zklamaný, třeba to bude příště řešit jinak.

Brouka bojovníka mu kupte vy a dejte mu ho pod stromeček u sebe doma.

Možná se mi to zdá, ale mám pocit, že i Ty máš s babičkou a s dědou problém, a z toho vyplývá, že už předem předjímáš neúspěch jejich dárku.

Nechala bych je, ať se s tím popasují z větší části sami - syn i babička.