Dceři je 4 a 1/2 roku. Vysvětlila jsem jí, že to, co si nakreslila ježíškovi je pro něj na výběr a nevím, zda všechno dostane. Vzala to na vědomí. Loni jsem jí vyprávěla, jak jsem se tvářila jako dítě kysele,když jsem od tety dostala k narozeninám spodní kalhotky a jak byla teta smutná. Nevím, jestli ji nějak terorizuju a do něčeho nutím, nebo je to ten její mozeček je schopen přijmout a taky nevím jestli si pamatovala, co jsem jí říkala, ale včera měla svátek a hned ráno mi říkala, že je zvědavá, co jsme jí koupili a že bude mít radost ať je to, co je to Nějak nechápu jistotu, se kterou zakladatelky syn pod stromeček šel a pak byl zklamaný. Myslím, že bych začala u vysvětlování synovi, že není ničí povinnost (ani ježíška) někoho obdarovávat A taky, že dárky dostáváme z lásky, tak je neslušné se šklebit. Volbu dárku nechávám plně na babičkách a tetách (a že to jsou někdy šílenosti...)