Jako ne že bych své děti neučila se v určitých situacích ovládat. Dostat záchvat po nevhodném dárku mi taky nepřijde úplně v pořádku. Chyba je vždy v očekáváních, syn čekal auto, ne koberec ve tvaru auta. Ladění doplňků do nějakého tématu děti potěší až mnohem později a ne jako dárek, ale jako milou pozornost během roku (p.s. ty koberečky ve tvaru auta z Ikea máme taky, ale rozhodně bych jim to nedala jako dárek).

Tady se prostě jedná o nerespektování z obou stran, babičce je jedno, co syn chce a co ne, koupila něco, co by chtít měl DLE NÍ, a někdo čeká od šestiletého dítěte, že bude rozumnější než babička. Zakladatelka nemůže dle mě udělat víc, než že syna rychle doučí přiměřené reakci na zklamání, či se pokusí navnadit na onen chystaný dárek. Popř. nic z toho, a nechá aby babička pocítila důsledky toho, že nevnímá, co jí kdo říká...
Je mi jí taky líto, holt nemá talent na dárky, já třeba extra taky ne.