No to je jasný, kdyby po jedný ráně pěstí hrdina strávil hodinu v čekárně na pohotovosti a pak by zbytek filmu opatrně našlapoval na levou nohu a mohl by si sednout jenom na půl zadku nebo tak něco, byla by to asi nuda, ne? :))) No a výbuch bez zvuku by fakt byl o ničem vesmír nevesmír, to bych šla reklamovat lístek!!!

Jinak mně připadá, že to je naopak, život spolehlivě předčí i tu nejšílenější fikci. Příběhy ze života se musí uhladit a zmírnit, protože jinak by tomu nikdo nevěřil. Knihy a filmy striktně ze života by vyzněly jako nejapné výmysly, proto máme fikci