MaSko, souhlasím s tebou, děti by se měly chránit před skutečným nebezpečím, ne před skutečným světem. Myslím to tak, že ta věčná snaha je chránit před čímkoli, co by mohlo dítětem sebemíň psychicky otřást (nebo pravděpodobněji nemuselo, jako v tomhle případě podle mě, za tři dny z toho bude mít děcko historku k vytahování), vytváří akorát přecitlivělé děti, které v průběhu dospívání nedokážou ani takovýmhle minimálním otřesům bez maminky odolávat. Mě se něco docela podobného stalo v první třídě, otřes z toho nemám, akorát jsem to pak do omrzení každýmu vyprávěla - ve smyslu chlubení, vytahování se, či jak to přesneji nazvat.