Tady jde o principy, já pomůžu jednomu, ale oni si jich nasekají dalších xyz, kteří na tom budou stejně špatně, nebo hůř. Myslím, že tudy cesta nepovede. Sice nevím jak, ale rozhodně by to chtělo nějakou regulaci porodnosti atd. Já přece nemůžu za to, že se máme dobře, pracujeme, vychováváme děti a máme jich tolik, kolik zvládneme uživit (nemyslím tím, aby měli v 18 nové auto atd.). Tyto projekty sází na to, že se lidé mají cítit provinile za to, že se mají dobře. Je to hraní na city, i když jasně, ty děcka tam za to nemůžou. Ale já taky ne.