S tím skutečným domácím násilím nehodlám polemizovat, je to pitomec, ale:

na druhou stranu se zamýšlím nad tou podporou.

V žádném případě nehodlám a nechci zpochybňovat nutnost pomoci partnerce a dětem násilníka, které od něho utekly.

Ale v situaci, kdy se rozvádí cirka polovina manželství, si říkám - opravdu jsou to všechno případy domácího násilí nebo nesnesitelného soužití (v kterémžto případě rozvod uznávám a podporuji)?

Neměl by náhodou osamělé matky podporovat jejich bývalý partner, protože vychovávají také jeho děti?

Nevidím nic špatného na tom, pokud stát podpoří manželství (a nepodpoří nesezdané soužití) - podpora státu není nic, na co by někdo měl automaticky nárok.

Považuji za žádoucí, aby se rodiče dětí rozcházeli co nejméně a opravdu v nutných případech (násilí, nevěra) a za ideální bych pokládala, aby se nad tím, když už si ty děti upletou, pořádně zamysleli. Nevím, jestli by to bylo dosažitelné obtížností rozvodu (asi ne, jak dokládá minulost), a také si nemyslím, že by bylo řešením, aby setrvávali formálně v manželství, ale otravovali si navzájem zbytek života.

Prostě aby to nebrali "no a co, kdybychom měli problém, tak se rozvedem a bude", ale aby na vztahu vzájemně pracovali.

Vím, že je utopie dosáhnout toho státní mocí a asi není síly, která by je k tomu donutila, když nechtějí, ale bylo to ve mně jako v koze a muselo to ven .

álokdy se kvůli politice naštvu, ale tohle mě opravdu vzalo. Dostala se mi do ruky prezentace Romana Jocha k tématu domácího násilí - podílí se na vytvoření nového Národního akčního plánu prevence domácího násilí. Hlavní a největší myšlenka tohoto vlivného pána je následující: v manželských párech se podle statistik děje méně domácího násilí než v nesezdaném soužití. Tudíž, chceme-li omezit domácí násilí, je třeba podporovat manželství a manželské rodiny - např. vysvětlovat lidem, že se mají vzít. Podpora manželské rodiny v politické hantýrce znamená také snížení podpory rodinám nemanželským, tj. hlavně osamělým matkám.
To by mě tedy fakt zajímalo, jestli by ten, kdo mě jako partner týral, náhle prohlédl a přestal, jakmile bychom se vzali. Že by jako manželství mělo nějaký zázračný vliv na ty muže (většinou jsou to muži), kteří mají k domácímu násilí sklony? A jestlipak bude méně domácího násilí, když ženy nebudou mít výhled na žádné sociální podpory, když z manželství (kde jsou týrány) odejdou? Prostě nechápu, jak tohle vůbec může myslet vážně.