...k nám totiž chodí všichni, co mají psa, společně se psem. a mě už to trochu leze na nervy. ne, že bych neměla psy ráda, mám, ale nemám ráda zvířata v bytě. manželovo rodiče mají dva jorkšíry, jeho brácha zase jack russel teriéra - malý pejsky, nevychovaný, dělají si, co je zrovna napadne. a na návštěvu chodí zásadně s nima.

dřív mi to bylo celkem jedno, ale od tý doby, co máme dítě, mi to začíná čím dál tím víc vadit. tihle psi všude vlezou (klidně i na stůl), všechno očichají, olížou, trhají hračky a vzhledem k pidirozměrům našeho bytu probíhá návštěva tak, že zatímco se návštěva zouvá v předsíni, hážeme hračky do ložnice, a dcera je pak po zbytek návštěvy v cestovní postýlce, aby se k sobě s psama nedostali. to mi vadí asi nejvíc, že zatímco psi okupují celý byt, je dcerka zavřená v ohrádce. k sobě je pustit nechci, aby si vzájemně neublížili. dceři je rok.

už jsem několikrát říkala, ať chodí na návštěvy bez psa (hodinu či dvě to snad doma vydrží), posledně jsem navrhla, že pes zůstane v předsíni, ale prý by tam nevydržel - že má Nela vydržet v mnohem menším prostoru, to nikoho nezajímá.

manžel to neřeší, na psy doma je zvyklý (pořád trvá náš boj o to, aby nezvedal psa při obědě u rodičů ke stolu a aby si myl ruce, než pak sáhne na jídlo nebo na dítě - nejsou na to zvyklí).

tak pejskaři i nepejskaři, vyjádřete se. berete psa s sebou bez optání na návštěvy, respektujete, že někdo zvířata v bytě prostě nemusí, nebo jak to máte?

ještě dodávám - jako děti jsme vždycky měli pejska, ale nikdy s námi nebyl v bytě, byli to samí vesničtí venkovní voříšci, čistokrevná pouliční směs. a všechny jsem je milovala