U mně by byl pes asi taky velký chudák, jak píšu, nemám k nim vztah a tyhle věcí mně dost točí, jako nekopu, ale přes záda už pár rukou dostali. Prostě si s nimi ale nevím rady, tím že je vidím jednou za uherský rok a jinak sleduju, jak mají výchovu nevýchovu, tak nějak nevím, co s ním mám dělat. Ten jezevčík, co měli předtím, byl lepší, ale ke stáru taky začal dělat věci, které před tím nedělal, nevím, jestli to byla senilita nebo co, ale třeba to skákání u stolu začal dělat až jako starej. On to byl totiž původně pes manžela, toho jedinýho poslouchal, ale do Prahy ho brát nemohl a tchýně by ho ani nedala a pak jsme jen sledovali, jak se pes chová čím dál hůř. S tchánovcema ti psi neměli ani pořádně pohybu, max na zahradě, jinak obejít panelák a domů, takže to taky asi není ono.