Janet, tím že mám klid myslím to, že sedím v práci. Doma naštěstí ještě nejsem, současné propouštění se mě vyhlo, ale blbý pocit mám furt, mám smlouvu za mateřskou. Ale aspoň něco.

A co se mi dneska zase stalo? Včera jsem do noci dávala dohromady kameru, abych si mohla Marťu na té besídce natočit, nabíjela jsem ji, hledala jsem kazetu, na co to natočím, našla jsem jich sedm, a všechny plné, tak jsem si i nostalgicky zavzpomínala, jaké to bylo, když byl Marťa malý, takový bobek, k potulení, pak jsem vybrala s těžkým srdcem, co přemažu. Šla jsem spát v půl jedné. A dneska přijdu do školky, chci začít natáčet, a cosik mi to psalo, a nešlo natočit vůbec nic. Tak jsem vzala mobil, že to natočím aspoň tam, ale šlo to jen 3 minuty, pak "baterie je vybitá", no zuřila jsem jak čert.
Tak to teď večer volám Martinovi, a víte co s tím bylo? Ta kazetka, co jsem tam dala, byla přecvaknutá proti nahrávání. Taková blbost, ale mě by to nenapadlo. Vůbec. Martin prej: no, tak to neuvidím nic, že? Ale jak mám (chce se mi tu použít to sprosté slovo) všechno vědět?