Winky, dík. Ten náš mezi děti bez problémů, ale ještě nedávno vůbec nechtěl komunikovat, pokud na něj mluvil nějaký dospělý. Jsem právě koukala jak reagoval na tu psycholožku. On je takový zvláštní, sám se musí rozhodnout, roky se bál v tramvaji, v metru, pak se jednoho dne rozhodl, že to zvládne a najednou v pohodě, visel mi teda na noze a koukal do země, ale dal to , dala jsem mu pak lentilku, tak byl rád a zpátky už jsme jeli za bonbonek normálně. Donutit je ho těžký, teď už je to lepší, ale do těch tří let ze stresu blinkal, tak jsem na něj nechtěla tlačit, aby se nezasekl, zdá se, že to byla dobrá metoda na tohle, ale nakonec ho do některých věcí trochu dotlačit musím. Dneska už je ochotný být s malýma dětma v církevní školce v neděli, i když tam není táta. Od neteře, která je o rok a půl starší se naučil spoustu věcí, ale tu vidí málo, tak by se mi líbila ta školka. Jen mně mrzí, že tu není žádná, kde by byl menší počet dětí ve třídě, teda jedna tu je, ale to je málo.