Já uvažuji o domácím vzdělávání z podobných důvodů jako už tady bylo psáno. Nejmladší syn začal číst slova ve věku 3 a 3/4 roku, dnes (o rok více) čte už vcelku plynule, dvoustránková pohádka ze slabikáře mu nedělá problém. Počítá do tisíce (i po dvou či po deseti), tiskacím píše už i docela hezky, ve 4 letech mi psal seznam k nákupu, dnes i odůvodňuje, proč napsal babičce na pohled pozdraV a ne pozdraF... Do školy má ještě dva roky času, tak opravdu nevím, co tam pak bude dělat. Že by ale šel už za rok (tedy v 5 a 1/2), si moc nedovedu představit, je to takové děťátko, které v nových situacích je nesmělé a někdy si ani "nedovede" říci, co potřebuje, občas se ještě ve školce při spaní počůrá a neodváží se to ani říct (učitelky jsou skvělé, není to strachem) atd. přestože hezky a zřetelně mluvil už ve dvou letech, má často chvíle, kdy doslova mluví jako mimino, prostě se mi jeví, že čím víc mu pracuje hlavička, tím víc se snaží si to "kompenzovat" takovým chováním.
Je ale celkově nenáročný, dá na domluvu, rozumové vysvětlení, rád se učí, dělá úkolky do sešitku,... Asi zvolím učení doma už třeba za rok (zatím jsme ho doma nic neučili, na vše si přišel jaksi sám) a pak se uvidí, skočil by např rovnou o ročník výše, nebo dále doma, jak se nám bude líbit...
Mám dotaz: Dá se to domluvit na jakékoliv škole? Známá jezdí (asi) jednou měsíčně z Moravy do Prahy na nějaké přezkoušení... Je to dáno nějakou vyhláškou, zákonem apod.? Kde se dočtu nutná "pravidla hry"?