To je podloženo i studiemi o nechtěných dětech, nebývají na tom dobře. Naši sousedi nechtěli druhé, celou dobu, kdy je umožněn potrat o něm sousedka dokolečka uvažovala, o plodu nepadla jediná pozitivní zmínka, chlapec musel hned po porodu na operaci, měl neprůchozí střeva, museli dělat vývod, je stále nemocný (což teda oni zhoršujou tím, že z něj dělají hypochondra - vcelku logická kompenzace té nelásky na začátku)... Právo na potrat má každá žena, jsem o tom přesvědčená, ale taky má zodpovědnost za to, jak se ke svému dítěti od samého počátku chová, jaké emoce mu posílá a jak s ním komunikuje.
A za sebe bych na potrat nešla. Dnes už ne, ve 20 možná jo
ale vím, jak těžce to zasáhlo sestřenice, to trauma na nich fakt bylo vidět hodně dlouho, i když o tom nemluvily.