Ahoj Maryl, první, důležitý krok máš za sebou - už víš, že se trápíš často zbytečně a kvůli prkotinám. Teď už jen to uvědomění posunovat časově k bodu trápení. Až jednou uvidíš, že tě něco rozhodí, ale v hlavě vzápětí začne blikat kontrolka, že pozor : teď to přeháním, zveličuju, ono to tak strašné není, dá se to přežít, apod....

Asi nikdy nebudeš úplná salámistka, ale můžeš se dopracovat k tomu, že fáze trápení budeš vědomě zkracovat až ke snesitelnosti.A budeš vědět, jak na sebe, co na Tebe platí, co ti pomáhá....to ti dodá všechno jistotu a klid na duši.

Mně se tenhle systém moc osvědčuje. Jsem založením strašnej nervák. Pochopila jsem, že bych se životem musela jedině protrápit a být v neustálém napětí, co se zase stane, jak něco dopadne, jak něco zvládnu....
Mně nakopla ta moje nemoc, díky ní jsem pochopila hodně a díky té zkušenosti jsem se vědomě rozhodla, že chci život užít a ne přežít.
Takže vím například, že když mne čeká nějaká zpráva, v mém případě vyšetření, vím, že mne to vždycky sejme. Už s tím dopředu počítám, vím, že si tím prostě musím projít a pak nějak líp ten propad, paniku přečkám. A hodně mi pomáhá si fakta racionalizovat. U mně je to naprostý základ úspěchu. Jak ti to tu někdo doporučoval, tak se také přidávám.