já vim, je to zlato a právě mi dost pomáhá ten jeho humor a dotažení věcí ad absurdum. A taky to, že vím že je to jakési "rodinné dědictví" - že mi bylo tlučeno do hlavy že existuje jen jeden jediný správný způsob jak věci řešit a ten musím nejdřív najít a pak to udělat. A jak stárnu, zjišŤuju že univerzalita je pitomost , pravd je milion, takže MNOHO cest může vést k cíli i když jinak.... a je to docela ulehčující zjištění.

I když - taky se mi stalo že jsem potkala ještě většího plánovače než jsem já, a to jsem docela zůstala koukat - před cca 2 lety se jedna skupina maminek se rozhodla zřídit z ničeho mateřské centrum, a sháněly kdo by co daroval za nábytek či vybavení. Měla jsem pár věcí, tak jsem zavolala a nabídla je, domluvily jsme se na odvozu - jedna z nich měla dodávku. Když si přijela pro věci, nabídla jsem jí ještě něco k tomu a ona řekla "to je na mě moc rychlé - musím si to promyslet, pak zavolám a kdyžtak přijedu ještě jednou" přitom do té dodávky by se to vešlo v pohodě a nemusela by jezdit 2x... Ale co už